Petr byl můj žáček v 1.-3. třídě a vždy jsem mu jeho úspěch a skvělé zážitky přála. Navíc byl úžasně skromný, a pokud bych ho sama nevybídla, aby nám o všem ve třídě vyprávěl, nikdo by asi ani nevěděl, co ve svém volnu dělá. Ještě musím pochválit jeho maminku i prarodiče, kteří s ním celkem časté návštěvy Prahy absolvovali, do Prahy je to od nás více jak 200 km. Jednou jsem dokonce musela zaskočit i já a s jeho starší sestrou Míšou jsme si udělali hezký výlet! Peťo, držím palce i ve všem ostatním, čím se právě teď zabýváš!

Úžasný článek! Děkuju za objasnění toho, jak to ve skutečnosti při dabování chodí :)